Bert Hellinger (nar. 1925) je německý psychoterapeut, objevitel a tvůrce originální metody nazývané Rodinné konstelace a Systemické konstelace
Umožňují vidět a uvědomit si hloubku problematické situace, umožňují uvolnit hluboké pocity a emocionální bloky. Dávají odpověď na otázku, proč se nám věci dějí, tak jak se dějí, když pociťujeme ve svém životě jakékoliv problémy, např.:
- mezilidské vztahy – s rodiči, partnery, dětmi (info níže), spolupracovníky..
- zdraví-nemoc, stav a funkce fyzického těla, úrazy
- vyhoření, únava, vyčerpání, celková nespokojenost – životní energie, životní elán
- závislost na čemkoliv
- hromadění věcí (viz. zútulnění domova)
- nedostatek peněz, ztráty majetku
- neúspěch – nesoulad vnitřního nastavení s životní náplní, atd.
Rodinné konstelace – Jsme součástí celku, vše, co prožíváme, je součástí nějakého systému. Konstelace nám umožňují vidět příčiny, které se skrývají za našimi problémy. Například problematické vztahy mezi jednotlivými členy rodiny. Pokud jako děti nejsme svými rodiči bezpodmínečně milováni a ujištěni o své hodnotě, zlobíme se na ně a soudíme je, nemůžeme jako dospělí cítit skutečnou sebelásku a sebeúctu. Pak také nejsme schopni vnímat své rodiče s láskou a úctou. A příčiny se projektují do partnerských vztahů (např. přitahujeme stále stejný typ partnerů, kteří nám zrcadlí náš problematický vztah s rodiči), dále do pracovních vztahů (např. máme v principu stejný problém s nadřízeným jako s jedním z rodičů). A nakonec, když přes všechny problematické vztahy nepochopíme, o co jde, začneme somatizovat, tedy onemocníme. Je důležité si uvědomit, že jakákoliv nemoc má původ v naší psychické nerovnováze. Základní potřeba člověka je opět dosáhnout rovnováhy. Pokud svá zranění nepochopíme a neintegrujeme, neprocítíme a nějakým způsobem neprojeíme, neuvolníme, situace nás nutí k určitému obrannému chování, např.:
přehánění nebo chlubení – potřeba přesvědčit se o svých schopnostech
cynismus, podezírání – pokud nám chybí sebedůvěra, nevěříme nikomu a ničemu
kritický přístup – pokud se nemilujeme kvůli svým nedostatkům, kritizujeme ostatní
zlost – nenávist k pocitu vlastní nedostatečnosti
odůvodňování – potřeba omluvit sám sebe při pocitu neúspěchu
perfekcionismus – předpoklad, že tím získáme lásku a uznání
ostýchavost – obava z kritiky, ochrana před pocitem neúspěchu
sebepodceňování – strach z pocitu selhání
poddajnost, dodržování pravidel – předpoklad, že tím získáme lásku, strach z pocitu selhání
uzavřenost, samota – strach z dalšího zranění, vyhýbání se potížím
dosahování lepších výsledků – výkonem, činností nahrazujeme dobrý pocit ze sebe sama
Při dlouhotrvající nerovnováze, tedy pocitu nepohody, se uchylujeme k jednomu z útočišť přinášejících úlevu:
hněv – projev zastírané bolesti, nejistoty, strachu
deprese – ochrana před nesnesitelným pocitem osobní bezcennosti
nemoci – přenesení psychické bolesti do tělesných příznaků
Bolest je stav, který nám umožňuje poznat, že je nutné změnit své jednání i způsob myšlení. Jednáme a utváříme vztahy k ostatním ve shodě s tím, jak uvažujeme sami o sobě.
Zdroje pocitu bolesti a utrpení jsou:
nevědomost – nejsme plně vědomí sama sebe, své životní cesty, svého úkolu. Potřeba všemu rozumět, vše pochopit, znamená potřebu mít vše pod kontrolou. Vědomí sama sebe, své cesty, znamená uvědomovat si, že jsme jako jedinci součástí celku, a jako takoví máme v rámci celku nějaký úkol, zároveň můžeme prožívat neobyčejně obyčejný život člověka s láskou, která obsahuje vše – radost i bolest..
lpění – nelpět znamená schopnost se rozloučit. Nelpět na nikom a na ničem znamená přijmout to, co přichází, užívat si to, dokud to je a rozloučit se s tím, když to odchází. Láska nezná lpění, nesnaží se nikoho a nic zadržet, ví, že na uvolněné místo přijde zase něco jiného, nového..
zloba – za pocitem zloby se skrývá spousta dalších pocitů, hlavně veliká bolest. Tato energie způsobuje rakovinu. Tady se kruh uzavírá. Můžeme být dál nevědomí, lpět na svých názorech a postojích a zlobit se. Nebo můžeme vyjít z kruhu ven tím, že si něco uvědomíme..
Konstelace mohou vést ke změně vnímání reality i sebe sama. Naše pocity jsou subjektivní a nemusí se shodovat se skutečností. Např. realita je, že prší – někdo je z toho šťastný, jiný naštvaný. Když pochopíme a zpracujeme všechny nepříjemné pocity spojené s tím, že prší, pak můžeme vnímat pouze realitu. Stejně můžeme změnit vnímání vztahů s lidmi, a mít tak možnost vytvořit si vztahy nové – láskyplné.
Děti – pokud se zdají být problematické nebo nemocné naše děti, je třeba si uvědomit, že nám pouze s láskou ukazují naše vlastní problémy. Teprve po dovršení druhého sedmiletí, okolo 14 let, se u dětí začínají objevovat problémy vlastní, spojené se sebeuvědomováním a s hledáním vlastní pravdy. Žít v pravdě je cíl nás všech a znamená to být v souladu sám se sebou a s realitou. Zen – pravda je radikální osobní uvědomění a naplnění.
Konstelace mohou pomoci při řešení potíží u dětí:
– zdravotní: alergie, astma, záněty, opakovaná onemocnění, úrazy, atd.
– problematické chování: nepřiměřené reakce, strachy, fobie, hyperaktivita, agresivita, plačtivost, atd.
– vztahy: napjaté vztahy mezi sourozenci, komplikované vztahy v rodině, vztahy mezi vrstevníky, nepřijímání autority, atd.
Výhoda – postačuje aktivní přístup jednoho z rodičů, účast dítěte není nutná!
Průběh skupinových konstelací – klient vysloví svůj záměr, který chce realizovat, konstelář určí osoby z rodinného systému klienta, kterých se dané téma týká, a klient vybere ze skupiny zástupce za tyto osoby a rozestaví je jednoho po druhém do prostoru podle svého vnímání vztahů mezi nimi. Zástupci vnímají pocity zastupovaných osob, (v tom je tato metoda fenoménem), konstelář vnímá systém a pomáhá plynutí konstelace ke konečnému obrazu. Ten vzniká vyjasnním hlubokých souvislostí, uvolněním emocí a přijetím situace. Interakce mezi osobami probíhá pomocí očního kontaktu.
Při individuálních konstelacích se místo osobních zástupců používají značky. Konstelář (někdy se zapojením klienta) vstupuje na značky, vnímá tak pocity označených osob a zároveň pomáhá plynutí konstelace.